Domácnost

Jak přežít s teenagerem v domácnosti?

Období mezi jedenáctým a patnáctým rokem života člověka je čas změn. Všechno se zdá hloupé, trapné, nikdo nás nechápe a chceme si vybrečet oči kvůli akné. Takové je být teenagerem. Ale jak to vnímá naše okolí? Máma našlapuje po špičkách a rve si vlasy. Sourozenec protáčí očima a křičí na všechny strany. Hodil by se manuál, že?
křičící dívka
BUĎTE SPLACHOVACÍ
„Seš ta nejhorší matka na světě a já nesnáším tuhle rodinu!“ Když něco podobného uslyšíte poprvé, bude Vás to bolet víc než nůž do srdce. Vaše dítě je chodící časovaná bomba. Proto uděláte nejlíp, pokud to prostě přejdete, jako by o nic nešlo. Věřte, že to není naposledy, co něco podobného uslyšíte. U prvního dítěte budete šílet. U třetího už Vám to bude všechno úplně šumafuk.
DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ
První držení se za ruku. První pusa. První večírek. To všechno se bude v životě Vašeho teenagera odehrávat ať už to chcete nebo ne. Musíte se zkrátka vyrovnat s faktem, že už to není ten Váš klouček, co se držel máminy sukně a nechtěl se jí pustit. Chce udělat tohle a tamto. A pravděpodobně to udělá i bez Vás. Proto je lepší, když ho místo zákazů dobře informujete a podpoříte. Máte tak větší pravděpodobnost v tom, že se nakonec neutrhne ze řetězu a nevyvede nějakou pitomost.
MĚJTE PO RUCE CENU ÚTĚCHY
Objetí, kapesník nebo čokoláda. Jakkoli to chcete pojmout, je to totéž. Váš Puberťák běsní a Vy ho chcete uklidnit? Narvěte sobě i jemu do pusy kus čokolády a všechno bude hned růžovější. Dcera přijde domů uplakaná, protože kluk jejích snů se dneska kouknul na jinou. Nechte ji si z Vás udělat velký kapesník. Vy budete alespoň vědět, že ta láska tam stále je. Navíc tělesné tekutiny si z té halenky můžete vždycky vyprat, tak co?
PŘIZPŮSOBUJTE SE
Nálada teenagera se mění jako počasí. Jednou je bouře, podruhé slunečno. Musíte zkrátka běžet s proudem. Pokud syn říká, že je to Vaše chyba, přijměte to. Pokud je to o minutu později chyba učitele, tak ať je. Nikdy nic nezkazíte tím, když budete přikyvovat. Souhlaste jako by na tom závisel Váš život. On za sebou pak stejně práskne dveřmi a nebude vědět, o čem vlastně mluvil, protože se vynoří něco daleko horšího.
silueta dítěte s matkou
KDE JSEM JÁ, BYL JSI I TY
Zlatá zásada. Vždycky, když ten svůj poklad budete chtít zadusit ve spánku, vzpomeňte si na dobu svého vlastního dospívání. Pobavte se vzpomínkami, jak jste ukradenými cigaretami Vašeho táty málem podpálili barák, protože jste zkoušeli kouřit moc blízko pohovky. Nebo jak jste mamince vyplácali skoro všechna líčidla, protože jste měla rande. Skoro vždycky pak dojdete k jedinému záběru, když si s potutelným úsměvem řeknete: „Ten můj kluk je vlastně celkem zlatíčko.“
Dospívání je horor v každé fázi života. Musíte se zhluboka nadechnout a s vínem v ruce věřit, že to jednou skončí a tenhle hormony zaplavený puberťák bude zase Váš. Konečně pak skutečně ocení, co jste pro něj udělala. Pak už si jen sednete a budete se bavit jeho zmučeným výrazem a slovy: „Panebože kdy už se to moje dítě uklidní?“

Mohlo by se vám také líbit...