Juta byla od pradávna oblíbená pro svoji schopnost dlouhodobě odolávat vlhkému prostředí. Byla například ideální pro výrobu lan, pro tkaní běžných druhů pláten, a na výrobu pytlů, ve kterých se přepravovala nejvíce káva, kakao a další produkty. Pokud šlo o globální využití, juta se v rozšířenosti přírodních vláken řadí hned za bavlnu. Je také hned po bavlně nejdostupnějším přírodním vláknem.

Na západ se rozšiřovala pomalu, a to hlavně díky námořní přepravě. Dnes její význam sílí díky trendu udržitelnosti. Pěstování nenarušuje životní prostředí a vlákna jsou stoprocentně rozložitelná v přírodě, což bude mít stále větší význam.

Jutová vlákna pochází z rostlin rodu Corchorus Capsularis, rostoucí hlavně v monzunových oblastech, kde je pro rostliny nejvhodnější klima. Růst této rostliny je velice citlivý na srážky, a proto je největší produkce juty z okolí řeky Gangy. Rostlina za optimálních podmínek může dorůst až do výšky 4 metrů a může mít také různé barvy od bíložluté přes stříbrošedou až po hnědou.

Ve srovnání s jinými textilními vlákny, dorazila juta do Evropy pozdě, ale její existence a využití lidmi je doložená až do dávných dob faraonů. V Egyptě se běžně listy rostlin využívaly k jídlu a stonek rostliny sloužil k vytváření vláken.

V Evropě to byli Britové, kdo začal kolem roku 1700 s jutou obchodovat. V 18. století už šlo o velký rozmach ve zpracování, a to nejen v textilním průmyslu. Své použití našla i v rybolovu, ve stavebnictví a ve zbrojním průmyslu.

V začátcích se tento materiál hodil pouze k ručnímu zpracování. Potom ale lidé přišli na to, že vlákna ošetřená velrybím tukem se dají dostatečně změkčit a lépe se zpracovávají.

I dnes je juta stále ceněná v zemědělství, i když je částečně nahrazená materiálem z umělých vláken

Její využití je i v lesnictví, zahradnictví a moderním trendem je i výroba dekorací.